Toulavou stezkou

Ahoj kamarádi,

vše začalo diskusí ohledně Honzy Nedvěda a trampingu. Dostalo se i na jeho písničku Brdskej camp. Videoklip písně Brdskej kemp, který jsem na YouTube vytvořil z mých fotek.

Dal jsem na Facebooku do diskuse článek od Víta Machálka, kde se zabývá Honzou Nedvědem a písní Brdskej kemp.

Tady je citace z článku:

Jan Nedvěd sám také nikterak nepatřil k disidentům, kteří se chodili „za nás rvát“. Ve svých písničkách hledal již zmíněný „zlatý střed“. Občas ale z tohoto středu vybočil a jeho kritika zazněla s naprostou konkrétností. K tomu došlo například v „Písni o kempu“.

Po zrodu Charty 77, kdy paranoidní režim všude viděl potenciální nepřátele, nepříčetní příslušníci Veřejné bezpečnosti v brdských lesích vyhazovali trampské přístřešky a boudičky do povětří a stříleli do jejich vybavení . Ve zmíněné písni o tom Honza zpíval takto:

„I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl, / měl jméno snad, to nevím sám, však něco znám, / měl tisíc krás a tisíc kouzel, hezkejch chvil, / však jenom pro ty, co mu říkali Brdskej kemp. // Jednou zrána zmizel náhle, co naděláš, / někdo má rád, někdo nemá, vždyť to znáš. / Život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas, / kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.“

„Píseň o kempu“ se stala „protestsongem trampů z Brd“, kteří „svůj postoj dávali najevo tím, že při jejím hraní povstali. Nejprve pouze brdští trampové, pak i ostatní a vyvrcholilo to v roce 1980 na prvním Svojšickém Slunovratu, kdy povstal celý areál. Poté se začalo manifestačně vstávat na každou ,protestní’ píseň Brontosaurů...“ „Brontosauři bratrů Nedvědových byli už tenkrát kapelou na úrovni tahounů velkých festivalů“ a Honza „trampským hitmakerem“.

Čerpáno z článku na  

.   .   .   .

Poté se mi ozval Petr Vokoun Náhlík

se svými slovy vysvětlení vzniku písně Brdskej kemp.

Cituji:

Zde máš popsáno, z jakého popudu vzešla Nedvědova píseň Brdský camp. Pokud se nemýlím, byl to pražský tramp z okruhu Brdské Smečky Jiří Hantl - Čára, který Nedvěda požádal o napsání této písně a předtím mu vyprávěl kolik campů VB a StB vyhodily na Brdech dynamitem do povětří... Pomáhal jsem před cca 7 lety mému kamarádovi Vláďovi Vlasákovi (*11.2. 1958 - † 1. 2. 2013) s přípravou knihy "Když folkaři psali dějiny".

Cca 12 hodin jsem mu vyprávěl o souvislostech trampského hnutí a Porty v letech 1977 - 1989. Díky cca 1000 stranám A4 podkladů z mému archivu (převážně trampských a jiných samizdatů) v ní Vláďa mohl zachytit důležitou roli brdského trampa Houly. Ten po roce 1981 opustil vydávání trampského samizdatu a dal se na dráhu folkového publicisty (byť převážně v samizdatu nebo malonákladových klubových časopisech). A i když jde v knize o příběh folkařů v 80. letech, tak v ní kromě písničkářů Vláďa zachytil i roli trampského hnutí, které do roku 1981 bylo zdrojem cca 95 % návštěvníků Porty. Pak už se poměr radikálně změnil. Trampský a folkový buditel Stanislav Zárybnický - Houla prochází textem jako jedna z klíčových postav. A díky tomu, že se v knize objevují citace z jeho samizdatových Poportýrů, je zmíněna důležitá role trampského hnutí v Brdech a jeho konflikt s establishmentem komunistického režimu. Tuto ukázku z knihy můžeš použít:

Zde ukázka z knihy Vladimíra Vlasáka
Folkaři - Báječní muži s kytarou, kteří psali dějiny

Intermezzo: Pogrom na trampy
I já měl kout, kde každej volnej čas jsem pobyl,
měl jméno snad, to nevím sám, však něco znám,
měl tisíc krás a tisíc kouzel, hezkejch chvil,
však jenom pro ty, co mu říkali Brdskej kemp.
Jednou zrána zmizel náhle, co naděláš,
někdo má rád, někdo nemá, vždyť to znáš.
Život běží, jenom pozor, tenkrát nastal už čas,
kdy pobořil tenhleten svět i kousek z nás.

(Jan Nedvěd ­ Brdskej kemp)

V roce 1979 zaznamenala Porta velký příval fanoušků. Byl to náhlý skok, k němuž přispěla trampská výzva z Brd. Na tomto místě je potřeba zdůraznit jednu skutečnost. Trampové neměli v totalitním Československu na růžích ustláno. Portu, na kterou někteří jezdili, sice pořádala oficiální politická organizace SSM, ovšem tramping jako takový svazáci plně nekontrolovali. Byl živelný, svobodomyslný, nepotřeboval žádnou zájmovou celostátní organizaci. Trampové z Brna si dělali své stejně jako jejich kolegové z Brd nebo Jizerských hor. Poté, co se v lednu 1977 zformovala politická opozice na základě prohlášení Charty 77, měli představitelé režimu obavu, aby se z trampského hnutí nerekrutovali další disidenti. "Jednou z prvních přímých akcí, kromě obvyklého rozhánění srazů - potlachů, bylo zničení trampských boudiček a přístřešků na Brdech v únoru 1977," psalo se ve Zprávě o trampingu, kterou v červnu 1978 vydala Charta 77. "Mnohé z těchto primitivních obydlí, které si trampové postavili z odpadového materiálu a které, podle přiznání lesáků, nijak v lese nepřekážely, bylo vyhozeno do povětří. Jiné byly spáleny nebo prostě strženy."
"Pak přišlo několik hvězdných a mrazivých nocí okolo 20. ledna 1977. Jen měsíc se smutně díval na to, jak od Země vzlétají komety a Hřeben se otřásá detonacemi výbušných náloží. Jak hoří úkryty před nepohodou, které jsme my, trampové, tolik milovali, jak žárem až k smrti trpí stromy okolo nich," vzpomínal Karel Vidimský v samizdatovém časopise Poutník. "Vše za odborného dozoru příslušníků VB příbramského okresu, střílejících, snad pro ukrácení chvíle, do kotlíků a ostatního vybavení kempů, za přihlížení lesníků." Hajný Josef Procházka pak nechal na ohořelém trámu jedné z bývalých boudiček vzkaz: "Kluci, nezlobte se na mě. Nemohl jsem zapírat. Vyhodili by mě pro neznalost polesí." Ale úplně všechny kempy policajtům neukázal. Některé z nich měly pro trampy velkou cenu, byly památné, psalo se o nich v trampské literatuře, zpívaly se o nich písničky. A represe pokračovaly, mnohým trampům policie vyhrožovala: pokud budou dál trampovat, neudělají maturity, nedostanou se na školu, nedostaví rodinný domek, budou mít problémy v práci a nepříjemnosti s policií? Akce ovšem vyvolala opačný efekt, než strůjci zamýšleli. Někteří členové takzvané Brdské smečky navázali kontakty s politickou opozicí a podepsali základní dokument Charty 77.
Tyto události měly vliv na návštěvnost Porty. Před Portou 1979 se totiž mezi trampy rozšířila výzva Všem kamarádům - trampům a tulákům, kterou podepsalo čtrnáct lidí a jež vyzývala, aby všichni přijeli do Olomouce. "Kam ale budeme ustupovat příště? Máme mnoho přátel mezi lesníky a vždy rádi přiložíme ruku k dílu při lesní brigádě. A přesto pokuta stíhá pokutu, mnohdy jen proto, že se nebojíme jezdit ven. Co je to ale proti hrozbě, že Brdy se mají stát vojenským pásmem a Plešivec je dokonce už omotáván ostnatým drátem?" píše se ve výzvě, naklepané na psacím stroji a rozmnožované přes kopírák. (V Brdech pak Sovětský svaz skutečně umístil rakety namířené na Západ.) "Je nejvyšší čas ukázat naši sílu a jednotu. Zbraní ať se nám stane píseň! V červenci se bude konat v Olomouci Porta '79. Kamarádi z celé republiky, přijeďte!" zněla výzva. Její signatáři museli jít na výslech na StB.
Trampů bylo na olomoucké Portě tolik, že to vypadalo na tichou, pokojnou manifestaci trampské sounáležitosti. "Trampové byli všude. V sobotu ve Smetanových sadech také po celý den hráli a zpívali, nabili se a kromě toho zorganizovali anketu o Portě a trampingu. Po skončení ankety společně vytvořili průvod a šli na odpolední pořad Kalendář v Armádním klubu. Cestou se k nim přidávali další a další, takže nakonec se Olomoucí valil dlouhatánský had." Porta 1979 byla z osmdesáti procent trampská.
"Nepředpokládali jsme tak obrovskou návštěvnost prakticky z celé republiky, což nás částečně zaskočilo. Vždyť už v úterý byly prakticky páteční, sobotní a nedělní koncerty vyprodány," přiznal Přemysl Nevrla, člen štábu Porty. I trampská výzva, o které se ovšem v oficiálním tisku nepsalo, přispěla k tomu, že Porta nabyla v roce 1979 na velikosti. Nabalovaly se na ni stovky a tisíce posluchačů, jejichž maskáče a kanady vtiskly festivalu zelený styl. Na politické funkcionáře trampská výzva ani divácká seberegulace neplatila. V roce 1980 měla být Porta opět na Hané, ale tamější představitelé KSČ a možná také okresní výbor SSM už festival v Olomouci nechtěli. "Vypadalo to, že Porta se v Olomouci zabydlí. Byli jsme si prohlédnout větší sportovní halu, do které by se vešly až čtyři tisíce lidí pro zamýšlený čtvrtý rok Porty. Tři týdny před konáním festivalu nám řekli, že v Olomouci Porta nebude. Okresní výbor partaje přes svazáky rozhodl: Ne," říká Michal Jupp Konečný. Státní moc prý tehdy uvažovala, že by Portu kvůli trampům zrušila, a možná proto byl festival z Olomouce nečekaně vyhoštěn. 

Čerpáno z článku Petra Náhlíka - Vokoun na folktime.cz"