Po stopách Packardovy Brdské Zimní (Pivní) Armády)
Ahoj kamarádi, mám tady pro vás takové hezké počtení na víkend...našel jsem ho na internetu.
Tahle povídka, vyprávění nebo jak to nazvat vyšla kdysi v trampském časopise Camp a je v ní popisováno kousek dějin trampingu na Brdech.
Napsal ji známý brdský trampský bard Marko Čermák...omluvte případné chyby v článku, ale ten článek byl bez diakritiky..tedy bez háčků, čárek a se spoustou překlepů... takže jsem to zkorigoval a přidal tam fotky.Tak tedy ....ponořte se do dějin brdského trampingu...
Marko Čermák: Po stopách Packardovy "Brdské Zimní (Pivní) Armády)"
Kdo byl Billy Broches?
Při těžbě dřeva byl 17. února 2014 poničen brdský camp Zlaté dno. Na stránkách Dějin trampingu od Boba Hurikána se dočtete, že camp Zlaté dno byl založen na jaře roku 1929. Jeho zakladateli bylo několik kamarádů z legendární Brdské zimní brigády. Tento nádherný camp byl opravdu dobře ukryt v tehdejší brdské divočině. Co ale dnes víme o jeho zakladatelích?
Camp Zlaté dno, památník trampů, kteří bojovali v protifašistickém odboji, nebyl v únoru 2014 zničen poprvé. Tento osud jej potkal již v polovině šedesátých let minulého století. Ke Zlatému dnu, které bylo ve dvacátých letech domovským campem party zvané Dickey club, se vážou především dvě trampská jména – Generál Jerry Packard a Billy Broches. Památku Jerryho Packarda jsem připomněl v článku pro Trampský magazín již letos v únoru po skácení památných stromů na campu Zlaté dno.
Po publikování článku o Jerry Packardovi mi – k mému radostnému překvapení – kamarád Lachout napsal, že zná (!) syna Billa Brochese – z vodáckého oddílu Kotva Braník. Získal jsem tak konečně kontakt na Brochesova syna Jiřího Brožka, který mne poté seznámil i se svou dcerou, vnučkou Billyho Brochese, Danou Vaněčkovou. Ta, na základě mé prosby, zaznamenala hned v předjaří (16. 3. 2014) nejen své vzpomínky, ale především vzpomínky svého otce. Díky nim jsem mohl s pomocí vlastního archivu poskládat z mnoha střípků mozaiky obraz trampské legendy - Billa Brochese, od jehož narození uplynulo 5. června letošního roku 110 let.
Zlaté dno (květen 2014)
» Na pokraji lesa řežaví dřevo, a když někdo přihodí do pohasínajícího ohně chrastí, vyšlehnou plameny a ozáří skupinku rozloženou kolem. Dnes se mlčí, kytary oněměly. Nikomu není do řeči, snad později.
Památníček na Zlatém dnu, který trampové před lety vybudovali na paměť padlým a umučeným kamarádům-trampům, byl vandalsky zničen. Mít tu tak po ruce toho, kdo zhanobil pomníček a ukradl vlastnoručně vyrobené „placičky“ se znaky z osad, které sem dávali chlapci ze všech konců republiky, když se přišli poklonit památce těch, kteří předčasně odešli do věčných lovišť! Jsou příliš mladí, ti chlapci kolem ohně, než aby mohli osobně znát legendárního Packarda, Láďu Brochese, Pepíka Honzla a mnoho dalších kamarádů, na jejichž počest byl památníček vybudován. «
Bohuslav Čepelák - Irčan: ŘEČI KOLEM TÁBORÁKU
(Literární časopis Plamen č. 8 / 1966)
Ladislav Brožek, mezi trampy známý pod přezdívkou Billy Broches, se narodil 5. 6. 1904. Od roku 1919 do roku 1924 byl spolu se svým kamarádem a budoucím trampským písničkářem Vladimírem Fořtem, zvaným Eddy, členem pražského 6. oddílu skautů. Po zániku oddílu, který vedl Ota Vaněček, několik jeho členů dál společně jezdilo do přírody. Zpočátku jezdili převážně do oblasti Libřice, Davle a Jílového.
V druhé polovině dvacátých let trampské party či celé trampské osady, tábořící do té doby v povodí Velké řeky (Vltavy), Zlaté řeky (Sázavy) a Staré řeky (Berounky), začínají opouštět chatové trampské osady a začínají při svých vandrech objevovat Brdy. Chatových trampů, kteří nedokážou strávit pár dnů pod stanem bez komfortního vybavení, v té době na místech původních trampských campů přibývalo víc, než těch, jimž je romantika drsné přírody a parta kamarádů nade vše.
V letech 1926 - 27 začali trampové z budoucího Dickey Clubu jezdit do oblasti brdských Hřebenů nad Řevnicemi a Halouny - na kempy El Passo, Eldorado i mnohé další. Postupně poznali i jihovýchodní část kolem Stříbrné Lhoty. Parta trampů, vedená Billy Brochesem, si 30. 10. 1927 zvolila název Dickey Club, podle názvu klubu na Harvardské univerzitě. Od roku 1928 už Dickey Club jezdil převážně na Brdy. Trampské party se znaly a potkávaly se jak na trampských slezinách, tak na vandrech. Billy Broches proto někdy jezdil i s partou Generála Jerry Packarda a jeho Brdskou zimní armádou.
Dickey Club (1930)
» Mnoho výstřelů doznělo navždy při odchodu řady trampů na vojnu, mnoho ji zrezivělo v hlavních devítek na stěnách srubů na Kytíně a Westendu. Roku 1928 založil kamarád Krsek zvaný generál Packard početnou „Brdskou zimní, jinak též Pivní armádu“ se znakem skautské lilie s půlitrem. Desítky mužů ve stetsonech se rozcházely různými směry a v neděli pak cestou od „osmičky“ se Smíchova v celém proudu šlapali při muzice společně až k Andělu.
Když sníh stekl ze skal, slunce zatlačilo zbytky ledu do stínů v korytech potoků, překonala armáda o Velikonočních svátcích údolí Litavky a dorazila na zříceninu Valdeku. Cílem pochodu byl horní Padrťský rybník na Velkých Brdech. Ze skupin, které překonaly kamenité a zarostlé strmáky, vznikli „skalní trampové“: V roce 1927 to byl „Dickey club“ a roku 1929 „Brdští supové“. Ústředními postavami té doby byli Hobart, Packard a Broches.«
Marko Čermák: Po stopách Packardovy brdský armády
- See more at: http://www.trampsky-magazin.cz/blog/kdo-byl-billy-broches-292.html#sthash.MQZ9Tmd4.dpuf
(trampský časopis Camp č. 1 /1967)
Kdo byl Billy Broches?
Při těžbě dřeva byl 17. února 2014 poničen brdský camp Zlaté dno. Na stránkách Dějin trampingu od Boba Hurikána se dočtete, že camp Zlaté dno byl založen na jaře roku 1929. Jeho zakladateli bylo několik kamarádů z legendární Brdské zimní brigády. Tento nádherný camp byl opravdu dobře ukryt v tehdejší brdské divočině. Co ale dnes víme o jeho zakladatelích?
Camp Zlaté dno, památník trampů, kteří bojovali v protifašistickém odboji, nebyl v únoru 2014 zničen poprvé. Tento osud jej potkal již v polovině šedesátých let minulého století. Ke Zlatému dnu, které bylo ve dvacátých letech domovským campem party zvané Dickey club, se vážou především dvě trampská jména – Generál Jerry Packard a Billy Broches. Památku Jerryho Packarda jsem připomněl v článku pro Trampský magazín již letos v únoru po skácení památných stromů na campu Zlaté dno.
Po publikování článku o Jerry Packardovi mi – k mému radostnému překvapení – kamarád Lachout napsal, že zná (!) syna Billa Brochese – z vodáckého oddílu Kotva Braník. Získal jsem tak konečně kontakt na Brochesova syna Jiřího Brožka, který mne poté seznámil i se svou dcerou, vnučkou Billyho Brochese, Danou Vaněčkovou. Ta, na základě mé prosby, zaznamenala hned v předjaří (16. 3. 2014) nejen své vzpomínky, ale především vzpomínky svého otce. Díky nim jsem mohl s pomocí vlastního archivu poskládat z mnoha střípků mozaiky obraz trampské legendy - Billa Brochese, od jehož narození uplynulo 5. června letošního roku 110 let.
Zlaté dno (květen 2014)
» Na pokraji lesa řežaví dřevo, a když někdo přihodí do pohasínajícího ohně chrastí, vyšlehnou plameny a ozáří skupinku rozloženou kolem. Dnes se mlčí, kytary oněměly. Nikomu není do řeči, snad později.
Památníček na Zlatém dnu, který trampové před lety vybudovali na paměť padlým a umučeným kamarádům-trampům, byl vandalsky zničen. Mít tu tak po ruce toho, kdo zhanobil pomníček a ukradl vlastnoručně vyrobené „placičky“ se znaky z osad, které sem dávali chlapci ze všech konců republiky, když se přišli poklonit památce těch, kteří předčasně odešli do věčných lovišť! Jsou příliš mladí, ti chlapci kolem ohně, než aby mohli osobně znát legendárního Packarda, Láďu Brochese, Pepíka Honzla a mnoho dalších kamarádů, na jejichž počest byl památníček vybudován. «
Bohuslav Čepelák - Irčan: ŘEČI KOLEM TÁBORÁKU
(Literární časopis Plamen č. 8 / 1966)
Ladislav Brožek, mezi trampy známý pod přezdívkou Billy Broches, se narodil 5. 6. 1904. Od roku 1919 do roku 1924 byl spolu se svým kamarádem a budoucím trampským písničkářem Vladimírem Fořtem, zvaným Eddy, členem pražského 6. oddílu skautů. Po zániku oddílu, který vedl Ota Vaněček, několik jeho členů dál společně jezdilo do přírody. Zpočátku jezdili převážně do oblasti Libřice, Davle a Jílového.
V druhé polovině dvacátých let trampské party či celé trampské osady, tábořící do té doby v povodí Velké řeky (Vltavy), Zlaté řeky (Sázavy) a Staré řeky (Berounky), začínají opouštět chatové trampské osady a začínají při svých vandrech objevovat Brdy. Chatových trampů, kteří nedokážou strávit pár dnů pod stanem bez komfortního vybavení, v té době na místech původních trampských campů přibývalo víc, než těch, jimž je romantika drsné přírody a parta kamarádů nade vše.
V letech 1926 - 27 začali trampové z budoucího Dickey Clubu jezdit do oblasti brdských Hřebenů nad Řevnicemi a Halouny - na kempy El Passo, Eldorado i mnohé další. Postupně poznali i jihovýchodní část kolem Stříbrné Lhoty. Parta trampů, vedená Billy Brochesem, si 30. 10. 1927 zvolila název Dickey Club, podle názvu klubu na Harvardské univerzitě. Od roku 1928 už Dickey Club jezdil převážně na Brdy. Trampské party se znaly a potkávaly se jak na trampských slezinách, tak na vandrech. Billy Broches proto někdy jezdil i s partou Generála Jerry Packarda a jeho Brdskou zimní armádou.
Dickey Club (1930)
» Mnoho výstřelů doznělo navždy při odchodu řady trampů na vojnu, mnoho ji zrezivělo v hlavních devítek na stěnách srubů na Kytíně a Westendu. Roku 1928 založil kamarád Krsek zvaný generál Packard početnou „Brdskou zimní, jinak též Pivní armádu“ se znakem skautské lilie s půlitrem. Desítky mužů ve stetsonech se rozcházely různými směry a v neděli pak cestou od „osmičky“ se Smíchova v celém proudu šlapali při muzice společně až k Andělu.
Když sníh stekl ze skal, slunce zatlačilo zbytky ledu do stínů v korytech potoků, překonala armáda o Velikonočních svátcích údolí Litavky a dorazila na zříceninu Valdeku. Cílem pochodu byl horní Padrťský rybník na Velkých Brdech. Ze skupin, které překonaly kamenité a zarostlé strmáky, vznikli „skalní trampové“: V roce 1927 to byl „Dickey club“ a roku 1929 „Brdští supové“. Ústředními postavami té doby byli Hobart, Packard a Broches.«
Marko Čermák: Po stopách Packardovy brdský armády
(trampský časopis Camp č. 1 /1967)
- See more at: http://www.trampsky-magazin.cz/blog/kdo-byl-billy-broches-292.html#sthash.MQZ9Tmd4.dpuf
Kdo byl Billy Broches?
Při těžbě dřeva byl 17. února 2014 poničen brdský camp Zlaté dno. Na stránkách Dějin trampingu od Boba Hurikána se dočtete, že camp Zlaté dno byl založen na jaře roku 1929. Jeho zakladateli bylo několik kamarádů z legendární Brdské zimní brigády. Tento nádherný camp byl opravdu dobře ukryt v tehdejší brdské divočině. Co ale dnes víme o jeho zakladatelích?
Camp Zlaté dno, památník trampů, kteří bojovali v protifašistickém odboji, nebyl v únoru 2014 zničen poprvé. Tento osud jej potkal již v polovině šedesátých let minulého století. Ke Zlatému dnu, které bylo ve dvacátých letech domovským campem party zvané Dickey club, se vážou především dvě trampská jména – Generál Jerry Packard a Billy Broches. Památku Jerryho Packarda jsem připomněl v článku pro Trampský magazín již letos v únoru po skácení památných stromů na campu Zlaté dno.
Po publikování článku o Jerry Packardovi mi – k mému radostnému překvapení – kamarád Lachout napsal, že zná (!) syna Billa Brochese – z vodáckého oddílu Kotva Braník. Získal jsem tak konečně kontakt na Brochesova syna Jiřího Brožka, který mne poté seznámil i se svou dcerou, vnučkou Billyho Brochese, Danou Vaněčkovou. Ta, na základě mé prosby, zaznamenala hned v předjaří (16. 3. 2014) nejen své vzpomínky, ale především vzpomínky svého otce. Díky nim jsem mohl s pomocí vlastního archivu poskládat z mnoha střípků mozaiky obraz trampské legendy - Billa Brochese, od jehož narození uplynulo 5. června letošního roku 110 let.
Zlaté dno (květen 2014)
» Na pokraji lesa řežaví dřevo, a když někdo přihodí do pohasínajícího ohně chrastí, vyšlehnou plameny a ozáří skupinku rozloženou kolem. Dnes se mlčí, kytary oněměly. Nikomu není do řeči, snad později.
Památníček na Zlatém dnu, který trampové před lety vybudovali na paměť padlým a umučeným kamarádům-trampům, byl vandalsky zničen. Mít tu tak po ruce toho, kdo zhanobil pomníček a ukradl vlastnoručně vyrobené „placičky“ se znaky z osad, které sem dávali chlapci ze všech konců republiky, když se přišli poklonit památce těch, kteří předčasně odešli do věčných lovišť! Jsou příliš mladí, ti chlapci kolem ohně, než aby mohli osobně znát legendárního Packarda, Láďu Brochese, Pepíka Honzla a mnoho dalších kamarádů, na jejichž počest byl památníček vybudován. «
Bohuslav Čepelák - Irčan: ŘEČI KOLEM TÁBORÁKU
(Literární časopis Plamen č. 8 / 1966)
Ladislav Brožek, mezi trampy známý pod přezdívkou Billy Broches, se narodil 5. 6. 1904. Od roku 1919 do roku 1924 byl spolu se svým kamarádem a budoucím trampským písničkářem Vladimírem Fořtem, zvaným Eddy, členem pražského 6. oddílu skautů. Po zániku oddílu, který vedl Ota Vaněček, několik jeho členů dál společně jezdilo do přírody. Zpočátku jezdili převážně do oblasti Libřice, Davle a Jílového.
V druhé polovině dvacátých let trampské party či celé trampské osady, tábořící do té doby v povodí Velké řeky (Vltavy), Zlaté řeky (Sázavy) a Staré řeky (Berounky), začínají opouštět chatové trampské osady a začínají při svých vandrech objevovat Brdy. Chatových trampů, kteří nedokážou strávit pár dnů pod stanem bez komfortního vybavení, v té době na místech původních trampských campů přibývalo víc, než těch, jimž je romantika drsné přírody a parta kamarádů nade vše.
V letech 1926 - 27 začali trampové z budoucího Dickey Clubu jezdit do oblasti brdských Hřebenů nad Řevnicemi a Halouny - na kempy El Passo, Eldorado i mnohé další. Postupně poznali i jihovýchodní část kolem Stříbrné Lhoty. Parta trampů, vedená Billy Brochesem, si 30. 10. 1927 zvolila název Dickey Club, podle názvu klubu na Harvardské univerzitě. Od roku 1928 už Dickey Club jezdil převážně na Brdy. Trampské party se znaly a potkávaly se jak na trampských slezinách, tak na vandrech. Billy Broches proto někdy jezdil i s partou Generála Jerry Packarda a jeho Brdskou zimní armádou.
Dickey Club (1930)
» Mnoho výstřelů doznělo navždy při odchodu řady trampů na vojnu, mnoho ji zrezivělo v hlavních devítek na stěnách srubů na Kytíně a Westendu. Roku 1928 založil kamarád Krsek zvaný generál Packard početnou „Brdskou zimní, jinak též Pivní armádu“ se znakem skautské lilie s půlitrem. Desítky mužů ve stetsonech se rozcházely různými směry a v neděli pak cestou od „osmičky“ se Smíchova v celém proudu šlapali při muzice společně až k Andělu.
Když sníh stekl ze skal, slunce zatlačilo zbytky ledu do stínů v korytech potoků, překonala armáda o Velikonočních svátcích údolí Litavky a dorazila na zříceninu Valdeku. Cílem pochodu byl horní Padrťský rybník na Velkých Brdech. Ze skupin, které překonaly kamenité a zarostlé strmáky, vznikli „skalní trampové“: V roce 1927 to byl „Dickey club“ a roku 1929 „Brdští supové“. Ústředními postavami té doby byli Hobart, Packard a Broches.«
Marko Čermák: Po stopách Packardovy brdský armády
(trampský časopis Camp č. 1 /1967)
- See more at: http://www.trampsky-magazin.cz/blog/kdo-byl-billy-broches-292.html#sthash.MQZ9Tmd4.dpuf
Bývají takové noci v nehybném světle měsíce. Podle potoka vedly ve sněhu stopy cesta necesta. Bylo jich šest. Zrychlil jsem krok a opatrně prolez pod bílými větvemi k bílému ohništi - nic. Vlevo ani vpravo. Postál jsem u posledních ťápot, poslouchal a pokračoval dál hlubokým sněhem. Za takový noci je to normální.
Tak někdy kolem roku 1920, v době Baden Powellových skautů a slavnostních lovů knížete Mansfielda, byly Brdy tajemným královstvím strašidel a pytláku. V té době se krčil u prvního ohýnku pod drnovou chýši u jezírka El Passo nějakej Bafnuc a první dobrodruzi Hladíkovy party se vypravili přes hřebeny do srdce hvozdu. V patách za nimi se vyrojili z řevnického vláčku drsný hoši v pumpkách a vyzbrojí z výprodeje první světový války. Vostrou střelbou ohlašovali příchod hostinskému Zrzavému Paviánovi v Halounech a jiný táhli kaňonem nahoru až na Stříbrnou Lhotku. Náboje k pistolnickým orgiím se šmelily v hospodě Pod deštníkem ve Vojtěšské ulici.
Nastaly deště a šedivák zatlačil trampy z Proudů a Zlaté řeky k Váchalovskýmu pod pípu, na pivní skauty dolehly zlý časy. V údolí Hadrů vznikl T.C.Westend, první chatrče nastavily sněhu svá záda na El Passu a u Kytína - dav brdských trampů se začal dělit. Skupinky Setonovskejch zálesáků lákaly neznámé černé hřebeny, zamířily nahoru k Bílejm skalám. Tehdy ještě spávali pod dlouhými dřevěněnými stříškami brdští uhlíři a mezi smrky stoupal dým milířů. Za Stožcem sloužila havírna a u rybníčka Hladovce Medvědí bouda, za útulky po zdolaní Velký Severozápadní hřebenový cesty. Hodně výstřelů doznělo vždycky při odchodu řady trampů na vojnu, hodně jich zrezavělo v hlavních devítek na stěnách srubu na Kytíně a Westendu.
Roku 1928 založil kamarád Krsek, zvaný generál Packard početnou Brdskou zimní jinak taky Pivní armádu se znakem skautské lilie a půlitrem. Desítky mužů ve stetsonech se rozcházely různými směry a v neděli pak cestou od "osmičky" ze Smíchova v celém proudu šlapaly při muzice společně až k Andělu.
Když sníh stekl ze skal, slunce zatlačilo zbytky ledu do stínu v korytech potoků, překonala armáda o velikonočních svátcích údolí Litavky a dorazila na zříceninu Valdeku. Cílem pochodu byl horní Padrťský rybnik na Velkých Brdech. Ze skupin které překonaly kamenité a zarostlé strmáky, vznikli skalní trampové v roce 1927 to byl Dicey club a roku 1929 Brdští supové. Ústředními postavami té doby byli Hobbard, Packard a Broches. Po sněhu se prodlužuje šest stínů, kloužou po výmolech od Haloun po potoce směrem k jezirku na zachovalej "Andyho lágr" a camp R.N.W.M.P. "Němá stráž seržantů", šest stínů vzpomínek na staré kempy. Cítím je před sebou a sotva dechu popadám - bývají takové bílé noci, kdy vidíte už z dálky střechu seníku nad "Mulatem" - dnešním Empty campem" ve svahu nad Drahlovicemi, pak jen čtvrt hodinky cesty a můžete spatřit v zarostlém lůmku stejně zarostlého mužíka před sroubkem pobitým kůžema jako v pohádce na "Bonanza campu"
Šest stínu se teď natáhlo až na hřebenovku a uhýbají vlevo smrčím a kamením dolů na Polední potoky kam jinam než na "Dice camp staré proslulé "Zlaté dno" z roku 1929. Tady kolovala "kochmašina" s grogem už před ctyřiceti lety, tohle je je generální tábořiště a pomníček kamarádů Packarda a Brochese, kteří draho zaplatili svou ilegální činnost ve triačtyřicátém roce. Kousek cestou ke Knížecím studánkám stojí brloh "Fox-Hall. Na potůčku pod rybníčkerm nalezneme dodnes "Soví camp" a za Kančí roklí nahoře na třetím Posledním potokem zbývá kousek mohylovéh oohniště z "Polední studánky". Rozlehlý zapomenutý lom pod Stožcem ukrývá v nejnižší kameninové proláklině kemp "Bílý Sup" a u největšího ze tří rybníků pod Voznicí je k nalezení udržovaný kemp "Dobrej humor"
Závěr noční hlídky patří "Windy campu" u Dobříše, nedaleko největšího brdského seníku "Lucerny" Tady tábořila v letech 1938-1945 parta kamaráda Melicha a je to se "Zlatým dnem" jediná předválečná zachovalá mohyla.
Poslyšte, nebude příští sobotu zase taková bilá noc? Mám nahoře takové malé místečko - "U stromu naděje" tam zalezu do stínu, abych nezacláněl a čekám, až zase měsíc osvítí špičky šesti smrků, aby mohly natáhnout znovu své stíny.
Doufám, že se vám to počtení líbilo.
Tady je ještě doplnění od Krtka z El Pasa:
Toulavej,
Já jen přidávám k tvému povídání - Packard,Broches a spol.tábořili na začátku,než se přenesli na Zlaté dno, u jezírka na plácku nad boudou EL PASO (kde měli podsady na stany).Do roku 1953 tam stála poslední podsada na stan kterou používal (od roku 1928) nějaký Šlajs, který v roce 1953 pracoval na min.vodního a lesního hospodářství jako "cifršpion"..Když v roce 1953 proběhla měnová reforma zachránil nebo objevil,nevím přesně,milionový peněžní únik.Měl dostat řád Klementa Gottwalda ale on si přál postavit na místě jeho stanové podsady chatu (v té době se už na Brdech nesmělo stavět).Povolení dostal,postavil vlastně dvouchatu (se svojí sestrou)pod jedním číslem.No a pak byl z ministerstva vyhozen,opovrhl metálem.Toto vím z vyprávění původní majitelky boudy EL PASO Růženky Kleinové od které jsem v roce 1982 boudu koupil) a pani Šlajsové,vdovy po panu Šlajsovi.Bouda EL PASO je o rok starší než má Marko Čermák EL TORRO.Chata byla postavena v roce 1924-25,ve smlouvě o pronájmu je rok 1925.
Ahoj Krtek z EL PASA-BRDY
A to už je vše
Ahoj
Toulavej
Komentáře
Přehled komentářů
https://kongress-mgn.ru/
WINDY CAMP
(Tomáš, 18. 7. 2018 0:10)
Poslední potlach na Windy Campu se odehrál v roce 1988.
Camp patřil osadě Wood Fort a potlach se zde konal každé 4 roky.
Poslednní tři potlachy proběhly s ohledem na zdraví a stáří trampů na Babce, v Halounech u potoka a poslední v Halounech na zahradě u Bigina. Dnes jsou již všichni pánové po smrti ... nejmladší byl ročník 1926. Byli to fajn chlapi !!!!!!
https://ito-kaliningrad.ru/
(Josephdiard, 1. 2. 2024 9:56)