Písnička před vandrem - Píseň posledního vagonu
Ahoj kamarádi,
weekend už se zase blíží a já tu mám pro vás další písničku před vandrem. Tentokrát vám nabídnu písničku od Žalmana Píseň posledního vagonu. Pavel Žalman Lohonka ji v roce 1994 nahrál na album Potlach v mé duši.
Poslední vagón
Jedním z trampských zvyků je i ježdění zásadně vždy v posledním vagónu vlaku. Všichni trampové, kteří spolu mají cestu, si tak mohou být jisti, že se potkají.
Mezi pražskými trampy dal tento zvyk mimo jiné vzniknout poměrně mladé tradici „Písničkového vlaku“ – každoroční společné cestě po trati na Dobříš spojené s hromadným obsazením posledního vagónu a hraním trampských písní.
Něco o Žalmanovi:
Pavel Lohonka, uměleckým jménem Pavel Žalman Lohonka, zkráceně též Žalman, (*20. března 1946 České Budějovice) je český folkový písničkář, jedna z nejvýraznějších postav české folkové scény.
Byl a je vůdčí postavou několika významných českých folkových souborů, velmi známé je jeho působení v legendární jihočeské folkové kapele Minnesengři, kde působil od roku 1969 až do roku 1985. Spolupracoval i s další významnou jihočeskou folkovou skupinou Nezmaři či pardubickou skupinou Stopa (skupina Spojených trapských osad Pardubice).
V současné době působí od roku 1982 ve své vlastní hudební skupině s názvem Žalman & spol.
A tady otázky z rozhovorů týkající se Žalmana a trampingu
První čundr.
Rok 1961 na říčce Střele, kde jsme založili trampskou osadu Wikkindy. Doma jsem potají vzal tátovu válečnou kořist, kterou si přivezl z nucených prací – německé vojenské holínky a hnědou košili... Na nádraží byla spousta trampů, kteří měli americkou výstroj, já jedinej vypadal jako člen Hitlerjugend.
Otázka z rozhovoru Rybáři na jezeře vzpomínek, který pro časopis Folk poskytl Pavel Žalman Lohonka Janu Hlaváčovi.
A ještě jedna otázka...tentokrát od Petra Vokouna Náhlíka z rozhovoru Ráno bylo stejný, který tento rozhovor se Žalmanem dělal pro trampský časopis PUCHEJŘ a byl otištěn i na Folktime.cz. Zde celý rozhovor.
Pro nás trampy zůstáváš jedním z mála písničkářů který se k trampským kořenům hlásí. Trampovat si začal v Plzni, ale pak jsi se vrátil do rodných Budějic. Jaký byl tehdy tramping na Plzeňsku a jaký na "jihu" ? .
Na Plzeňsku to bylo krásně divoké a hodně emotivní. Vždyť když jsem přišel po šichtě v sobotu na plzeňské nádraží, vypadalo to tam jako při manévrech. Jako kdyby tam nádraží obsadila americká rota. Hodně se hrálo ve vlaku - vždy v zadním vagónu. Ten byl náš, tam se "civilové" báli sednout. A potom ty nádherné potlachy na Úteráku, Zaječáku, na Střele...
V Jižních Čechách to bývalo víc romantické. Inu, jako ta krajina. Ta nás vždycky dostala.
No, ale teď už si poslechněte písničku Píseň posledního vagonu.
A to už je vše...zase příště ahoj. Hezké vandry a suchou stezku.
Toulavej